Já jsem se do protestní akce zapojila, protože jsem PRO, a to hned ve třech směrech.
Jsem PRO ochranu veřejného prostoru před privatizací. V Praze je řada míst, kde by se podobná taškařice mohla konat bez toho, že by zablokovala jeden z největších parků v centru města na více jak dva měsíce.
Za všechny uveďme holešovické Výstaviště – má větší parkoviště, dva zimní stadiony, množství zpevněných ploch a již vybudované oplocení. Areál je neprůchozí a především nevyužitý. Trocha zábavy mi mu vyloženě slušela.
Jsem PRO hospodárné a transparentní vynakládání veřejných prostředků. Riziko, že akce skončí v mínusu, který zalepí veřejný rozpočet, je obrovské. Už nyní lze sledovat první nesrovnalosti – během několika málo týdnů klesl rozpočet akce o 20 milionů, mezi „soukromé“ sponzory se řadí hned dva státní podniky – Česká pošta a Lesy České republiky. Fakt, že akci pořádá soukromá akciová společnost, resp. občanské sdružení, pak znamená, že občané ani NKÚ se nemohou seznámit s podrobným vyúčtováním celé akce.
A třetí PRO se týká podpory regionů. Podpora sportu a mimořádná nabídka volnočasových aktivit pro děti – zní to hezky, ale proč je to jenom v Praze? Proč organizátoři nepostavili zábavní parky například ve všech krajských městech? Jsou to opravdu děti v Praze, které mají málo příležitostí k radovánkám za hranicemi všedních dnů?
Chci také všechny ujisti, že má smysl být pro, i když už akci nelze zabránit. Je to totiž nejlepší prevence proti opakování akcí, které jsou velikášské a nedomyšlené.
Článek publikován 20. 2. 2014 v Lidových novinách
Foto: Adam Gebrian